REPORT

 

Euroconnections

Středa byla zvláštní den. Po dlouhém váhání a ujištění jsem se, v domnění, že hokej dopadne jistě dobře, vydal do žižkovské Akropole na Euroconnections. Hlavním tahákem byla německá formace Lali Puna. Mě však zaujal nejvíce Američan Alias, kterému jsem se rozhodl věnovat drtivou většinu z reportu.

 

Goethe institut! Zdá se, že kdykoli narazím na tento název, narazím na kvalitní a rozhodně velmi zajímavou hudbu. Nejinak tomu bylo i v Akropoli na Euroconnections.

Podařilo se mi ještě zastihnout slovenské duo Dlhé diely, které tvoří kytarista a zpěvák Daniel Salontay a baskytaristka a zpěvačka Šina. Nutno podotknout, že oba jsou instrumentálně velmi zdatní a hlasy, které oběma patří nejsou za šikovnými prsty pozadu. Velmi zajímavé barvy hlasů, které se dokonale doplňovaly a vyvažovaly. Ruchy, šumy a vůbec veškeré elektronické podklady připravila dvojice Slavo Solovic a Jaroslavom Ridzoňom, kteří spolu s Danielem tvoří elektronicko ambientní formaci Xi Di Nim. Dlhé diely mi jenom dokázaly, že na Slovensku má vyloženě intelektuální elektronika, i když třeba v kombinaci se strunnými nástroji kvalitní podhoubí.

Pro mě osobně přišel zlatý hřeb večera na pódium hned po Dlhých dielach. Tenhle pod kulichem naraženým téměř přes oči se schovávající Američan, který si říká Alias ve mně probudil dosti hluboké a intenzivní vzpomínky na hudbu, na které jsem v podstatě vyrostl. Hned od samého začátku velmi aktivně začal ovládat své náčiní. Rozhodně byl pohybem absolutním opakem minimalisty Jelinka. Aliasova hudba se pohybovala žánrově mezi takovými alby jako jsou Haunted Dancehall od Sabres of Paradise, Orbital - Snivilisation (tady jsem si vzpomněl na zasněné plochy), ale pro opravdové znalce známé a již zaniklé děčínské V.O.I.D. (Vojtíškovo industriální divadlo). Alias zvuk na pódiu přímo tvořil, což mě moc baví a líbí se mi pocit, že ten člověk tam skutečně něco dělá. Nejsem velkým zastáncem klikání myší. Akropole se dala při jeho vystoupení do pohybu. Díky hutné a těžké basové lince, která diktovala v lehce nalomených beatech se nedalo ani divit. Po každé skladbě Aliasovi nezbývalo nic jiného než udělat úkrok bokem k mikrofonu a poděkovat. Opravdu si tenhle charismatický Američan, který produkuje od roku 1993 zaslouží maximální respekt a pozornost.

Jako malou ukázku jeho tvorby jsem pro vás našel několik skladeb:

sole - shoot the messenger (produced by alias) from selling live water CD/LP abr0026  http://www.anticon.com/sole-shootthemessenger.mp3

unseen sights w/ Markus Acher of the Notwist from muted CD/LP abr0036
http://anticon.com/alias-unseen_sights.mp3

eyes closed from eyes closed ep CD/LP abr0033
http://www.anticon.com/alias-eyesclosed.mp3

Alias tedy připravil více jak ze 2/3 zaplněnou Akropoli pro německou formaci Lali Puna, která vtrhla na trh v roce 1998. Přestože je mi jméno elektronicko-kytarové Lali Puna více než známé, očekávané živé vystoupení mě trochu zklamalo. Především jsem si nebyl zcela jistý nazvučením a to, když jsem se musel vyloženě soustředit na zpěv Valerie Trebeljahr. Přiznám se, že jsem během vystoupení, které znělo více kytarově než elektronicky začal mít silné cukání v oku, které neustále pokukovalo po východu. Přeci jenom jsem chtěl vidět jak dopadnou naši s USA. Stihl jsem prodloužení a víc už není potřeba dodávat… :o)

Na Euroconnections jsem i fotil, takže pár fotek brzy doplním.

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016