Live.Electronic.Session.2

Musím se přiznat, že ač tvorbu obou pánů znám jen okrajově neodolal jsem pokušení k poznání doposud nepoznaného. Již na začátku jsem byl trochu zaskočen délkou fronty a jejím složením. Tváře různých barev, účesy všech stylů, oblečení společenské i docela freetekové. To je zřejmě důkazem toho, jak nadčasová a hranice mezi lidmi bortící je elektronická hudba v její nejelementárnější podobě. NoD je pro toto setkání hudby s člověkem naprosto ideální členitý a tmavý prostor. Snad jen v sále mohlo být dýchatelněji.

Program obrazový, ale i s hudebním doprovodem započal v 19:00. Během hodiny jsme tak mohli shlédnout nejlepší kousky z "demoscény" (pozn. dema = specifické útvary, v nichž se elektronická hudba pojí s vizuálním zpracováním, blízké videoklipům). A věru, bylo se na co koukat. K dispozici byla 3 plátna.

Ve 20:00 odstartoval hudební program (tentokráte obráceně doprovázený projekcí) český dvoučlenný projekt "e.o.", který se prezentoval opravdu velmi zajímavým způsobem. Prvním, co mě doslova uhranulo byla absolutní fyzická i duševní oddanost tomu, co vycházelo z reprosoustavy k našim mozkovnám. Oba mladíci spolu komunikovali jakoby téměř šeptem a pohybem věru vůbec neplýtvali. Představili se s jednou 14 minut dlouhou kompozicí. Zde se nedá mluvit o tracku jako takovém. Zvuky, se kterými přerušili prvotní ticho mi připomínali svou atmosférou album od Spooky - Found Sound, které je hodně rytmické a tříštivě plechové. Byl jsem trochu rozpačitý z rytmiky, která jakoby neurovnaně někam spěchala. Dělalo mi docela potíž zvyknout si na fakt, že se v této produkci musím orientovat podle jiných součástí než jen podle beatu. K mému potěšení beat srovnaly a urovnaly v posledních minutách. Je výborné vědět, že se v ČR něco děje na poli experimental/ambient/minimal i v produkci. Až dlouho po jejich vystoupení jsem se dověděl, že kluci nehráli z žádného komerčního softwaru ala Ableton, ale jednotlivé plochy spouštěli za pomoci přímého programování ve skriptech. Tedy předvedli absolutní elektronický jam.

Potlesk, který odměňoval český projekt "e.o." rovnou přivítal charismatického Jana Jelinka, který své náčiní připravil na opačné straně pódia. Jan do lidí nastoupil s polo dub ambientní skladbou, která se pohybovala na hranici příjemných 70 BPM. Během svého 45 minut dlouhého vystoupení Jan Jelinek v první polovině systematicky střídal ambientní kompozice s klasickým clicks'n'cuts, kterým se dařilo početné obecenstvo rozvlnit. Málokdo odolal a nezavřel oči a nepředstavoval si hloubku vesmíru za zvuku jemného praskání, lupání, kvíkání, kníkání, skřípotu a smyčců. :o) V druhé polovině vystoupení se spíše věnoval tvorbě, která je charakteristická pro jeho alter ego Farben. Velice příjemné, abstraktní, k zamyšlení a přesto dostatečně energické. Takové bylo vystoupení Jana Jelinka, který vypadal při práci s laptopem a kontrolery skoro jako vysokoškolský profesor, který již 10 dní nespal jak usilovně pracuje na "tom proklatém" vědeckém pokusu. :o)

Jan Jelinek samozřejmě sklidil zasloužený potlesk. Osobně jsem nikdy ještě něco takového na vlastní uši neslyšel. Jeho vystoupení mi bylo příjemnou inspirací zvláště ve spojení se speciálně připravenou projekcí od domácích autorů.

Po Jelinkovi se postavil před hudebně vstřícné a otevřené publikum Rakouský multiinstrumentalista Christian Fennesz. Při jeho příchodu se nedala přehlédnout el.kytara, která se houpala na popruhu přes rameno. Na samém počátku Fenneszova vystoupení jsem se trochu rozmrzele rozhodl vyštrachat z kapes kalhot krabičku se špunty do uší. Opravdu to bylo už moc. Pro mě trochu nepříjemné. Jistě komicky působil rozpačitý útěk Dje Pietra, který lamentoval nad tím, že špunty nemá. Inu, někteří máme sluch citlivý až moc. Fennesz se věnoval především hlubokým plochám a stejně jako ostatní vystupující toho večera i on doslova jamoval s laptopem. A když přišla na řadu kytara, to teprve bylo něco. Sice hodně lidí ze sálu uteklo, ale většina zůstala a trpělivě naslouchala myšlenkovým pochodům těchto experimentátorů transformovaných do vlnových délek. Vizuálně Fenesze doprovázel Jon Wozencroft.

Z vystoupení Christiana Fennesze jsem byl trochu rozpačitý, možná i díky tomu, že jsem nebyl zcela schopen se soustředit na hudbu reprodukovanou pro mě trochu nečistým a neurovnaným zvukem.

V sále však po Fenneszovi veškerý kulturní mumraj neutichl. Připravena byla projekce nového filmu s názvem Weather Report od Chrise Watsona, který je známý ze svého působení ve formacích Cabaret Voltaire či Halfer Trio. Promítání jsem se však již nezúčastnil.

Závěrem snad jen malé shrnutí. Druhé pokračování této elektronické seance dopadlo na výbornou. Zorganizováno na vysoké úrovni. Velmi příjemné prostředí NoD podtrhlo myšlenku. I Češi mají svá želízka v ohni na poli experimentální elektronické hudby. Sympatický Jan Jelinek zanechal velmi silný a kvalitní dojem. Fennesz se za takto vysoko položenou laťkou nedostal, i když nabídl mnohem širší paletu zvuků. Těším se na další pokračování.