Report z Trasmission – Future Cities od Čéši

Protentokrát vyrážím do areny mnohem dříve než loni. Chtěl jsem si tak nějak vše užít bez zbytečného stresu a také být dřív na místě činu, i kvůli účastníkům této megalomanské akce. Přicházím něco málo po deváté hodině a jak se tak blížím k té naší modré kosmické lodi, nevšímám si, že by tu byl nějaký "frmol". Zatím je to vše tak nějak v poklidu a žádné panické davy se prozatím nekonají. Přesto však registruji již několik cizích jazyků, včetně slovenštiny, polštiny a angličtiny. Já se vydávám k bráně číslo 31 a naprosto perfektně a bez čekání zvládám s milými slečnami od UM akreditace, přebírám úhlednou kartičku a vydávám se do útrob spletitých chodeb a schodišť.

Po chvilce pátrání a hledání ocitám se konečně tam, kde potřebuji. Vydávám se s davem směrem po eskalátorech až do nejvyšších míst, směrem k šatnám. Dav se nezdá být příliš koordinovaný a tak se nalevo u šaten vytvořil obrovský mumraj těl a oblečení, snažím se prodrat dál a divím se, že už tak brzy se tu tvoří takový zmatek. Jdu dál k té nejvzdálenější šatně a po nějakých patnácti minutách již držím své číslo a jsem zbaven všeho, co by mi mohlo být při tancování na obtíž. Sjíždím po opačných, ale stejně tak dlouhých, eskalátorech dolů a jdu se vrhnout do tančícího davu. Není totiž nic lepšího, než načerpat prvotní dojmy z těch lidí, co tančí od samého začátku. DJ, který mi hraje jako pozadí mého výletu, je DJ Jaytech, ale ani nejsem tak nějak schopen přesně vyjádřit, co hrál. Samozřejmě, že asi trance :), ale přes zdi a v patře toho moc k poslouchání nebylo a já si to prostě chtěl nejprve důkladně projít...

Pořádně na plac a k tanci se dostávám, až když hraje pan Andy Moor. Tohoto pána jsme tu měli možnost již několikrát slyšet, ale já se k němu dostal až nyní, na velké akci pro tisíce. Něco málo jsem si naposlouchal a věděl jsem, že místo z kraje line-upu mu bude sedět a proto se ani nedivím tomu, jak hrál a to sice velmi hutně, ale bylo to plné vokálků a dost své tracky protahoval. Chyběl tomu pořádný náboj a groovy sound, který by vás mohl pořádně nakopnout, ale nebylo se asi čemu divit, vždyť po něm hráli ještě mnozí další... Co však stojí za zmínku, byl zvuk. Byl mega silný, ale zdálo se mi, že slabší než loni a nebo jinak dimenzovaný. Moc dobře vím, že se tehdy nedalo před předními repráky ani s ucpávkami hnout. Prostor byl tehdy prázdný a nyní, nyní si tam lidé povídali a dokonce rušili při tanci. :) Možná to spíše bylo způsobeno tím, jak vysoko byly reprosoustavy nastaveny, hodně zvuku šlo přímo nad nás do haly. Vpředu tedy žádná drtička a vzadu bylo hezky tancovatelno. Nakonec, já si na zvuk rozhodně stěžovat nemohu, v uších nacpaný kapesník posloužil skvěle za ztracené ucpávky...

A je tu intro, obří LED projekce a speciální videoplátna, nebo jak to nazvat, nás připravují na město budoucnosti, na město Tokio. Lasery řezající do davu a ruce nad hlavou - nastupuje totiž pan Marcus Schulz. Je to pojem a v ČR velmi oblíbený DJ. Hodně jsem se na něj těšil, vždy ale hrával v pozdějších hodinách, tak jsem byl zvědavý, co tak brzy předvede. Nastal krásný úvod a posléze Marcusova show v podání tracku od Rank 1 & Jochen Miller vs. Yuri Kane - The Great Escape vs Right Back. Na projekcích běží slova z vokálu a lidé si to začínají naplno užívat... Tohle se mi líbí, tancuji vpředu a rozehřívám tělo. Laserová show se také pomalu rozehřívá a musím říci, že z toho šla chvílemi hlava kolem, možná si tam někdo i uzdravil zrak, pokud ho to dobře trefilo. :) Já se bavím a jdu si pro nějaké to pití bez víčka... Už jsem si na toto opatření zvykl, ale pro spoustu lidí to byl problém - na druhou stranu ale sám z vlastní zkušenosti potvrzuji, že jsem rád, jelikož se mi k ránu několikrát podařilo na láhev šlápnout a díky bohu, že byla bez víčka. Dá se tak snadno prošlápnout a člověku něhrozí vyvrknutí kotníku nebo ošklivý pád. Marcus si celý set užívá tak jako vždy a lidé jsou vděční, já zase až tak spokojený nejsem. Jeho set bych nenazval špatným, jen byl méně energický a taneční,  než tomu bývalo kdysi. Měl to fajnové, ale dost utahané. Co mě však dostalo, byla hodně strhující pecka od Zombie Nation – Kenkraft 400, kde Marcus použil jen část, kterou lidé tak rádi zpívají v davech a tady tomu nebylo jinak. "Tada, tadadada tadadada da da da." :) Tohle bylo fakt strhující a člověk musel křičet a skákat s nimi...

Další intro se nese ve jménu Moskvy a vojenský pochod, společně s přehlídkou na plátnech, byl opravdu hodně zajímavý. Každopádně tanečnice, které ke každému městu předváděly jiné kostýmy, byly v těch ruských hučkách a oblečcích nejvíc sexy ze všech těch kostýmů a že jich tu bylo! Prostě luxus a ohňostroj? Párkrát jsem se opravdu lekl a sprška konfet a různých doplňků působila velmi okázale. :) Moskvu budoucnosti tentokrát představoval DJ Sander van Doorn a chlapík to vzal pěkně zostra hned ze začátku. Sander se s tím nepáral a oproti Marcusovi hrál opravdu více tanečně a bez zbytečných utahaných ploch, například se hrál remix od Spaceman – Killers a nebo Tiëstova – Adagio For Strings, což s lidmi, kteří znají tyto věci nejen z radií, umí hezky zahýbat. Toto se rozjíždí víc a víc a když se vrátím ještě ke stížnostem na lasery - "hej lidi, co byste chtěli jako víc?!" To už snad jedině až vypuknou nějaké ty hvězdné války, pak budete mít dost! :) Už takhle se to nedalo ani vstřebat a vám je to pořád málo? No v tom případě jste asi neviděli to, co já... Sander skáče, komunikuje s publikem, mává a baví se - tak to má být, velká akce potřebuje velké výkony...

Dalším DJem v lineupu byl pan Simon Patterson a jeho městem budoucnosti Rio de Janeiro. Rytmus samby v beatu, který by rozbil i kokosy, uvádí tohohle chlapíka a já si říkám: "hmmm to bude zajímavé." A co se stalo? Nebylo to jenom zajímavé, bylo to nejlepší, bylo to úžasné! Simon Patterson hrál nejlíp ze všech, hrál tak, jako by to mělo být jeho poslední hraní. Snažil se z nás vysát všechny zbytky a  kousky sil, ale dával nám občas i chvilky k odpočinku. Jeho sound byl masivní, zničující a trhal podlahu. Já tancuji jako o život, nevadí mi pohledy lidí a ukazování prstem, já jsem byl v tu chvíli v zajetí rytmu, a tentokrát to byl tech-trance a hard-trance, který Simon Patterson tak dokonale předváděl. Hrál zvuky neslýchané, tracky nepoznané a prostě ze mě dostal to nejlepší, co mohl a mně osobně dal to nejlepší, co jsem mohl na Transmission slyšet. Klobouk dolů pane Pattersone, byl jse famózní... Plivu krev, potím krev, ale jsem tak spokojený - fyzická únava dosahuje maxima, duševní spokojenost také, to díky němu se vyplatilo přijít. I kdyby nikdo jiný nic, Simon Patterson za to stál!

Posledními, které chvíli slyším, jsou W & W a představa města budoucnosti Las Vegas – "Vivaaaa Las Vegaaaaas!" :) Tohle projekci a plátnům opravdu slušelo. Blikající poutače, reklamy na kasino a prostě opravdové Las Vegas plné světýlek a hraní... Hudebně to ale bylo příliš zvláštní a jejich směsice všeho možného mi tak jako tak kázala jít už domů. Závěr Transmission? Excelentě zvládnutá akce, co se týče zázemí a pořadatelských aktivit. Super zvuk i když trošku tišší než minule. Perfektní teamová spolupráce, ochranka a záchranáři, kde jsem byl svědkem skvělé práce při pomoci. Hudebně nejdokonalejší Simon Patterson a audiovizuální show, která bere dech. Já nemám, co víc dodat, snad jen - za rok zase naviděnou!

foto: MHD mhd@techno.cz