REPORT
Report z Live.electronic.session
Máme za sebou další povedenou akci s názvem Live electronic session 4, tentokráte se třemi projekty spřízněných s kanadskou vydavatelskou značkou Intr_version.
Session v Nod otevřel sám šéf tohoto labelu Mitchell Akiyama. V tu chvíli byla atmosféra v prostoru Nod nad Roxy spíše komorní. Jen pár lidí sedících na podlaze v klidu a zaujatě poslouchalo koncert Mitchella Akiyami, který seděl s elektrickou kytarou za stolem, na kterém samozřejmě nemohl chybět laptop. Z pódia se linula pamalá hudba, která v sobě kombinovala zvuk elektroniky a kytary, celé to znělo v některých momentech hodně podobně jako to před deseti lety skvěle dělali Slowdive na svém posledním studiovém albu Pygmalion.
Tyhle klidné a zasněné okamžiky ovšem střídaly pasáže, které měly hodně blízko ke kytarovému noiseu. Hutné kytarové vazbení spolu s hutným parfémem neznámé slečny a videoprojekcí měly za následek to, že jsem ze strachu před omdlením vážně uvažoval o tom, že půjdu na chvíli na vzduch. Musím zde napsat, že vystoupení Mitchella Akiyami bylo velice emotivní, a že jsem při něm prožil těžce úzkostlivé stavy.
Sál se v průběhu vystoupení Mitchella Akiymi již slušně zaplnil a svoji živou elektronickou show si začal chystat dvojčlenný projekt aMute (Jerome Deuson a Stephan Fedele).
Tito experimentátoři namířili nejdříve mikorofón přímo do publika a požádali posluchače o nějaký hlasový projev. Lidé v sále začali tleskat a řvát (nejvíc Stanzim). Získaný sampl pak aMute zefektovali a ihned použili do své první kompozice. Vystoupení aMute byl docela nářez, opravdu bytelné kytarové stěny a valy doplněné rytmikou bubeníka, který ač do bubnů řezal jako o život, tak ven díky nazvuční nebyl prakticky vůbec slyšet. I přesto jste na chvíli mohli nabýt dojmu, že jste se ocitli na strahovské Sedmičce, na koncertě nějaké hc party. Celá situace byla docelá komická v tom, že lidé v sále stále spokojeně vegetovali vsedě na zemi.
Celou session uzavřel projekt Arden, v němž se společně sešli všichni již vystoupivší umělci.
Po koncertě jsem neodolal a zakoupil jsem si album projektu Apparat, který vystoupil na předposlední akci Muteme. Na obalu tohoto alba se vyjímá slogan labelu Shitkatapult: special music for special people a ja musím bez jakéhokoli elitářství napsat, že tohle přesně platí o hudebních akcích, které pořádá sdružení Muteme.